Slon

11. března 2011 v 18:27 | Lai |  Fauna Afriky
Slon - největší suchozemský živočich současné doby. Kult velikosti a síly. Ačkoliv vešel ve veřejné povědomí jako impozantní obr, existuje několik vědecky neuznaných (a několik vědecky uznaných) druhů, z nichž nejmenší nepřesahuje délku lidského prstu.

Velikost a síla

Slon africký (Loxodonta africana), který je považován za největší druh slona*, jako mládě přichází na svět s váhou v průměru 100 kilogramů. Zdravý dospělý samec tohoto druhu běžně dosahuje váhy 6-7 tun, samice 4 tun. Historicky největší ulovený a doložený exemplář vážil 12 000 kilogramů (12, 24 tuny), v kohoutku měřil 4,2 metry a byl zastřelen roku 1955 v Angole.
Oproti tomu slon indický (Elephas maximus) váží tři až pět tun, největší exemplář osm tun s výškou 3,35 metru a délkou 8,06 metru. V minulosti v Evropě byla (i tak značná) velikost obou druhů ještě zveličována nekorektními cestopisci a majiteli zvěřinců.
Co se síly týče, je slon africký schopen uzvednout svým chobotem náklad o váze jedné tuny a odjakživa byl využíván pro transport těžkých břemen, s kterými si lidské ruce nedokázaly poradit. Z tohoto důvodu byl zdomestikován mezi prvními zvířaty vůbec. Využívali se například k přenášení klád stromů (tedy jako tzv. "soumaři"), ale i jako jezdecká zvířata.
Své uplatnění však sloni nalezli také ve významných válkách jako jakési "živoucí tanky" - k těmto účelům je využíval (a proslul jimi) především indický válečník Hannibal Barkas. Zvířata se měla vrhat mezi přední bojové linie nepřátel a útočit na cizí bojovníky.
S vojskem podporovaným slony přešel Hannibal přes Alpy, kde však většina slonů pomřela v nepříznivých teplotních podmínkách nebo při pádech, a největších válečných úspěchů dosáhl bez nich. (Při natáčení filmu Alexandr veliký (dokumentoval Hannibalovy válečné úspěchy) filmaři uvedli, že "s koňmi byla při natáčení nebezpečnější práce než se slony".)
Při bojovém nasazení byli sloni přínosem v tom ohledu, že působili obrovské vlny paniky mezi nepřátelskými vojsky, jenž se pak pod vlivem skupinové psychózy rozprchlo do stran. Při skutečném střetnutím však byla zvířata nadmíru vyděšená a vystresovaná a zabíjela také vlastní vojáky, která logicky nemohla od nepřítele rozlišit. Jednalo se spíše o palbu do vlastních řad. (Ilustrace Hannibalových slonů).
.
.
Slon indický na člověka útočí zřídka (napočítáme-li solidárně žijící samce a samice s mláďaty). V takovémto střetu je člověk samozřejmě bez sebemenší šance se ubránit. Oběť (březí samice, je-li v ohrožení, zaútočí i na příslušníka vlastního druhu) atakuje pomocí pevně zkrouceného pozvednutého chobotu tak, že ji strhne k zemi (či ji tam přitlačí kly) a udupe, popř. rozšlápne lebku.
Jak již bylo zmíněno, efektivity v drcení lidské lebky bylo využíváno v Indii. Odsouzený byl hlavou položen na dřevěnou konstrukci, a vycvičený slon, naváděný svým cvičitelem, přinucen došlápnutím a přenesením své hmotnosti (až pěti tun živé váhy) drtit trestancovu hlavu. Jednalo se o rychlý způsob usmrcení, v mateřské zemi mezi mučiteli poměrně oblíbený. V Evropě, pokud historie pamatuje, použit nebyl (- slonů zde bylo pomálu). Zvěsti o tomto zajímavém způsobu popravy se sem dostaly dříve, než byly představeny veřejnosti (stalo se tak více méně až koncem 19. století díky cestopiscům).
.
(Zobrazení popravy - zdroj obrázku)
.
Nyní si představme situaci zcela opačnou: sloní lebku drcenou lidským došlápnutím. Nemyslitelné? Existují i menší druhy slona; některé mají velikost většího telete (či menšího poníka), jiné si velikostí nezadají s vaším ukazovákem. Většina z nich je dosud záležitostí kryptozoologie. V následující části článku si představíme některé z nich.

Loxodonta pumilio (syn. Loxodonta fransseni)

V německém městě Hamburg žil v roce 1906 miniaturní exemplář slona, který i ve svých šesti letech, tedy poměrně zralém věku, dosahoval pouze velikosti 180 cm (asi jako menší poník). Nezvyklý fenomén vrtal v hlavě německému zoologu Theodoru Noackovi, který slona podrobil výzkumu. V závěru svého zkoumání dospěl vědec k názoru, že se jedná o zcela nový druh trpasličího slona, který pojmenoval Loxodonta pumilio. Tuto teorii však vědecká obec z většiny zamítla s tím, že jde pouze o zakrslý exemplář již popsaného druhu. Tím případ skončil - ovšem ne docela. V hlavě totiž začal vrtat nezávisle na tom i belgickému badateli nadporučíku Franssenovi, který se doslechl o záhadných "vodních slonech" z Konga (neplést s asijskými vodními slony, o nichž bude řeč později).
.

Hamburský slon
.
Roku 1911 se vydal Francissen do tehdejšího Belgického Konga, aby spatřil tajemné kryptidy na vlastní oči. A jeho zoufalá snaha se neminula účinkem. Po měsících usilovného pátrání za asistence domorodců se mu podařilo získat důkaz existence, zahlédl údajně stáda těchto miniaturních slonů. Do Evropy se navracel smrtelně nakažen malárií, ale přivezl s sebou kly zastřeleného samce o délce pouhých šedesáti centimetrů. Největší kly slona afrického přitom měřily 3 metry a vážily přes 100 kg. Společně s kly dopravil na domovský kontinent i kůži, která odkázala velikost původního vlastníka do mezí sto padesáti centimetrů (slon africký průměrně dosahuje velikosti více než dvakrát větší).
Loxodonta pumilio prý žije jen v hustě zalesněných lokalitách (ve vnitrozemí pralesa) a mokřadech, ve vodě však tráví povážlivé procento času, je tak označován za "vodního".
.
t_slon.jpg
.
Tyto exponáty putovaly do Belgického královského muzea v Tervurenu a zde je v roce 1914 prozkoumal a popsal zoolog Schoutenden a pojmenoval druh Loxodonta fransseni. Tento název, ačkoliv jde o synonymum pro L. pumilio, vešel z hlediska kryptozoologie v obecnou platnost. Z hlediska vědy však tento druh neexistuje vůbec (i když z hlediska faktického skutečně žije).
Po smrti Francissena se již bohužel nikdo jeho zvěsti o stádech miniaturních slonů nepokoušel ověřit.
Ve dvacátých a třicátých letech minulého století se v Evropě objevily další zprávy o výskytu těchto slonů, nezávislé na Francissenovi:
- r. 1932 - dva exempláře o výšce 150 a 120cm s kly dosahujícími až k zemi byli v Kongu chyceni majorem Offermanem a vzhledem k velikosti klů se nemohlo jednat o mláďata
- dalším důkazem, že nejde v případě tohoto druhu o mládě slona pralesního, je událost francouzského cestovatele a zoologa Knoepflera, který se setkal se dvěma jedinci tohoto druhu, jenž se nalézali těsně po smrti, v domorodé vesnici Makoko v Gabunu. Samec dosahoval velikosti 180 cm, samice 160, přičemž samici byla v posledním stupni březosti a její nenarozené mládě se nacházelo ve vyvinutém stádiu.
.
Poručík Franssen
.
Dosud poslední etapou smutné historie L. pumilio je výzkum německých zoologů Eisentrauta a E. Bohmeho k detailnímu výzkumu kosterních pozůstatků, které měli k disposici. Ty porovnaly s kostmi slona pralesního (Loxodonta cyclotis) (o něm bude řeč později), včetně lebky (a spodní čelisti) druhů, což vedlo k nalezení diametrálních rozdílů. Nakonec bylo roku 1988 oficiálně oznámeno, že tento druh existuje. Jenže vzhledem k tomu, že momentálně není k disposici exemplář živý, dělá věda, že o jeho existenci neví.
Kde případ začal, tam také skončil. V Německu byl důkladně zameten pod koberec.

Loxodonta cyclotis (L. africana cyclotis)

Dalším malým slonem v pořadí je Loxodonta cycotis, známý pod dvěma českými názvy - slon pralesní a slon okrouhlouchý, anglicky potom "rain forest elephant" (tzn. překlad prvního uvedeného českého názvu). Dorůstá velikosti 2,2 - 2,5 metrů a váha se pohybuje okolo 2,7 - 4 tun.
Tento malý slon žije v tropických deštných lesích na západě Afriky. Oproti slonu africkému se vyznačuje tmavším zbarvením, výraznějším ochlupením chobotu, okrouhlejším tvarem ušních boltců a delší dolní čelistí. Oproti tomu má shodný počet nehtů se slonem indickým: na předních končetinách na obou pět, na zadních na obou čtyři. Jeho kly, pro které je pytláky loven jako všechny ostatní druhy slonů, mají nažloutlou, nahnědlou až narůžovělou barvu a jsou obrácené dolů, a to z důvodu, aby mu jejich tvar umožnil snazší pohyb v porostech husté džungle.
Prokazatelně se jedná o samostatný druh, což potvrdil výzkum DNA, který probíhal na základě zkoumání slonoviny zabavené pytlákům. L. africana a L. cyclotis se oddělili na dvě samostatné vývojové větve už cca před 2,63ti milióny let, jejich příbuzenskou vzdálenost podtrhuje i to, že spolu nejsou schopni úspěšného zplození potomka.
Na rozdíl od druhu popsaného výše má tento "požehnání" vědeckých kruhů. Přesto se neuvádí mezi stávajícími druhy slona ani ve školní výuce.
.
.

Vodní sloni z Asie

Posledním a nejmenším z výčtu trpasličích slonů jsou tzv. "vodní sloni z Asie". Vyskytují se v mokřinách, bažinatých oblastech v Asii a délkou nepřesahují lidský prst. Domorodý folklór se o nichž zmiňuje již od nepaměti a popisuje je jako "nebezpečné vodní tvory". Tito sloníci jsou velice zdatnými plavci, dalo by se říci, že se cítí dobře v obou živlech. Většinu času tráví plaváním mezi porosty vodních rostlin. Jsou nebezpeční člověku svými kly (resp. váčky, které se nachází pod nimi), jenž obsahují jed.
V současnosti byli tito sloni nejspíš vyhubeni nebo se stáhli hlouběji do neprozkoumaných mokřin, každopádně již dlouhou dobu nebyli člověkem spatřeni. Na domorodém trhu jsou však k dostání vypreparovaná těla, pocházející ze starších dob.
Vědci se v tomto století pokusili přijít záhadě na kloub a několik preparátů zakoupili. Následně je podrobili zkoumání - výsledek byl zarážející, nelze prý potvrdit nepravost a mnohé indície naznačují tomu, že se jedná o skutečný druh.
.
"Gajah Jawa/Borneo di Hutan kalimantan"

Kde se vzali malí sloni?

Velice malý druh slona (viz obrázek) prokazatelně obýval oblast, která se v současnosti zformovala na ostrovy Sicilie a Mtitley. Panovaly na nich podmínky, které byly zcela rozdílné od těch dnešních, i od těch kontinentálních. Na ostrově byl nedostatek potravy, což zřejmě vedlo k výraznému zmenšení některých organismů, tzv. "nanismu" (opakem je tzv. "gagantismus", často k takto kontrastnímu vývoji dochází ve stejných podmínkách). Možná právě proto se zmenšili africké druhy slonů - pro adaptaci na podmínky prostředí, a menší vzrůst jim umožnil snazší pohyb v porostu..

.
Existují tedy trpasličí druhy slonů, a nebo se jedná o pouhou fámu? A jak tedy vysvětlit četné důkazy?
.
* Toto tvrzení je mylné a vychází ze starých předpokladů ranějších vědeckých publikací. Největším druhem slona je nově objevený Elephas nepaliensis. Příště bych se ráda věnovala tématice zmíněného druhu slona, který naopak mnohonásobně převyšuje dosud zaznamenané velikostní maxima.
 


Komentáře

1 sarafína sarafína | 11. března 2011 v 18:50 | Reagovat

Hm.. Tak to se mi bude hodit. PS: Orion je také členka nebo kdo to je?? :D

2 Skříteček2 Skříteček2 | Web | 11. března 2011 v 19:24 | Reagovat

Jé, Lai nám vyřídila přihlášky =) Dobrý článek, akorát mne nakonci zklamal zdroj. Druhy rozeznávám podle velikosti a tvaru uší. Mimochodem, neměl by tento článek příslušit do rubriky "Fauna"?

3 Orion Orion | Web | 12. března 2011 v 10:30 | Reagovat

[1]: Jo, já jsem nová členka :D.

4 K.A. → Skříteček2 K.A. → Skříteček2 | Web | 12. března 2011 v 11:32 | Reagovat

[3]: Ano, ano. Už jsem tě přidala na seznam členů a adminů, doufám, že to Lai nevadí, protože jsem se neptala.

5 Lai Lai | E-mail | Web | 12. března 2011 v 18:27 | Reagovat

[4]: Ne, Lai je velmi potěšena Tvou kreativní a hojnou iniciativou ;-)

Vítej, Orion, mezi námi :) Jen mám pár drobných připomínek:
a) bylo by na místě pohlídat si hrubé pravopisné chyby, a to tím spíš v úvodu ("rozdíly" píšeme s ypsilon, nikoliv s měkkým I)
b) kopírovat z Wikipedie je právě to, čemu se snažíme předejít - naše stránky by ztratily smysl. Kdo by sem chodit číst to, co si stejně dobře může najít na Wikině, že.
c) stálo by za to námět článku (v čem se liší) více rozpracovat a obsah "nafouknout", jak řekla Skříteček, hlavní rozdíl je sice ve velikostním poměru a velikosti a tvaru uší, liší se třeba ale i chobotem.
Tak pro příště...

6 Orion Orion | Web | 12. března 2011 v 20:15 | Reagovat

[5]: Polepším se, promiňte ;)
Příště to bude určitě (snad) lepší.

7 Lara Lara | 12. března 2011 v 21:35 | Reagovat

Gratuluji k novému členovi :) Zajímavý článek , vždycky jsem se chtěla dozvědět jaký je mezi těmito slony vlastně rozdíl :D

8 AndyOnbekend AndyOnbekend | Web | 28. července 2012 v 23:37 | Reagovat

ti malí lsoni jsou k uňuchňání, přála bych si jednoho domů!! :D

9 LarryPex LarryPex | E-mail | Web | 27. dubna 2017 v 23:29 | Reagovat

join the new social <a href=http://onlinecasinos-x.com>casino</a> guide

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
úvodní citát © Hana Říhová | design a ikona stránky © Sinai | předělovače © Skříteček2

_