Mucholapky z Madagaskaru

24. června 2010 v 20:16 | Lai |  Kryptoflóra
Kryptobotanika je sesterským odvětvím kryptozoologie. Zabývá se studiem doposud neznámých rostlin. Proslulá je například výzkumem "obřích masožravých květin", které údajně rostou v brazilské džungli.

Madagascar a Afrika


Tepe je strom, který se vyskytuje výhradně na ostrově Madagascar. Jde o jakousi obří mucholapku, která se však vzhledem ke svým rozměrům neživí hmyzem, ale velkými savci. Nepohrdne ani člověkem, kterého omotá dlouhými listy a "přivine" tak ke svému mohutnému kmeni, ovinutému chapadly.
Zprávu o tomto hrůzném divadlu podal koncem devatenáctého století německý cestovatel Karl Liche, který byl svědkem obětování domorodé ženy. Cosi podobného umělecky ztvárnil i malíř Aleš Křesal (viz obrázek).
Typickými znaky pro tuto rostlinu jsou listy podobné agáve a kmen přirovnatelný k ananasu. Tyto smrtící rostliny rostou už jen hluboko ve vnitrozemí ostrova, kam byly zatlačeny domorodci. Nebezpečné stromy jsou likvidovány pomocí uměle vytvořených požárů a v současnosti jich už příliš mnoho nezbývá. Zajímavé je, že na jižní straně Madagascaru se skutečně masožravá květina vyskytuje, ovšem pouze v podobě malé a zdánlivě neškodné láčkovky. Největší z nich pozře nanejvýš malého obratlovce, jako například ještěrku.
Další z pořadníku smrtících rostlin je keřovitá rostlina Lumbiru. Kdo pod ní přespí, už nikdy se prý nevzbudí. Poznávací znaky: větve, vybíhající z drobného kmene, které se tunelovitě stáčí. Barva kůry se pohybuje ve světlých odstínech hnědé. Lumbiru často roste na suchých místech. Existence tohoto keře je oficiálně doložena, sporné jsou však jeho smrtící schopnosti. Ve vědeckém světě ji známe pod názvem Cryptostegia madagascariensis.
Kumanga: Do vzduchu vypouští omamné látky, které dokáží člověku přivodit okamžitou smrt. Své výpary uvolňuje na velkou vzdálenost. Navenek se podobá mangovníku, najít jej bez zkušeného průvodce však není vůbec jednoduché. Kvete v nejteplejších měsících roku - od dubna do srpna. Tehdy jedovaté výpary nabírají ještě na intenzitě. Známá historka (zdroj zde) vypráví o místním pastorovi, který jednoho dne zahlédl kvetoucí strom Kumanga a přičichl k jednomu z květů. Když jej opět zahodil, počal se najednou dusit a z úst i nosu se mu řinula krev. Trvalo několik týdnů, než se plně zotavil.



Z dopisu Karla Licheho:
Ve východní části údolí, jehož nadmořská výška byla asi jen sto metrů, leželo hluboké jezero o průměru necelé dva kilometry. Jeho olejovitá voda líně přetékala do rákosím obrostlého kanálu vedoucího do tmavého lesa. Domorodci nás vedli po úzké pěšince podél potůčku, přímo do zdánlivě neproniknutelné hradby stromů. Můj společník a tlumočník Hendrick kráčel hned přede mnou a na konci průvodu šly ženy a děti. Po chvíli se všichni zastavili a začali křičet: "Tepe! Tepe!" Potůček se zde kroutil a v jedné jeho zátočině na mýtině stál nejpodivnější strom, jaký jsem kdy ve svém životě spatřil.
Jeho kmen, zdánlivě tvrdý jako ocel, vypadal jako dva a půl metrů vysoký ananas tmavě skořicové barvy. Z kuželovité koruny o průměru minimálně půl metru se k zemi sklánělo osm lodyhovitých listů připomínajících agáve, ale dlouhých asi tři metry. V nejtlustším místě byly asi šedesát centimetrů silné a skoro metr široké. Ke konci se zužovaly do ostré špičky jako kraví roh, na vnější straně však byly poněkud vyduté a na vnitřní vypouklé. Povrch vyduté strany byl pokryt mnoha trny ve tvaru háčků. Listy visely mdle, jako bez života, i když v nich byla ukryta obrovská síla. Z vrcholku stromu odkapávala lepkavá šťáva a na všechny strany tam trčela jakási dvoumetrová chlupatá chapadla, zatím ztuhlá. Nad nimi se tyčilo k nebi šest bílých, skoro průhledných tykadel, neustále se pohybujících a kmitajících jako těla hadů. Domorodci, seskupení kolem stromu, začali náhle vysokými hlasy vřískat a ječet. Hendrick mi vysvětlil, že to je jakási jejich hymna, opěvující velký ďábelský strom. Za neustálého zpěvu obstoupili jednu mladou ženu, kopími ji dostrkali ke stromu a přinutili vyšplhat po kmeni do koruny. Když se žena s hrůzou v očích konečně postavila na vrcholku vedle chvějících se tykadel, začali na ni křičet "Tsik! Tsik!" (Pij! Pij!). Nebohá žena se sklonila a začala olizovat medovitou tekutinu, pomalu vytékající z koruny. Vtom strom ožil. Tykadla se bleskurychle naklonila k ženě, chvíli kmitala nad její hlavou a pak, jakoby řízena démonickou inteligencí, se ovinula kolem jejího krku. Zoufalý výkřik ženy byl ihned přerušen hlasitým křikem vzrušených domorodců. Hrozné divadlo ale ještě neskončilo. Doposud ztuhlá chapadla stromu se pohnula a jedno po druhém se pomalu natáčelo ke své oběti. S brutální silou ji spoutala jako klubko hadů. A pak se pomalu, jako ramena jeřábu začaly zvedat tuhé listy. Vytvořily jakýsi gigantický květ a tiše se sevřely kolem zmítající se ženy. S obrovskou silou se k sobě tiskly stále těsněji a těsněji a po chvíli začal stékat po kmeni pramínek červené tekutiny. Byla to směs ženiny krve a medovité šťávy stromu-lidojeda. Ječící domorodci se teď plazili ke zkrvavenému kmeni stromu a vzácnou tekutinu chytali a olizovali. Odstrkávali jeden druhého a tlačili se kolem kmene, aby ochutnali příšerný nápoj. Vzrušení dosáhlo maxima a následovaly nepředstavitelné orgie. Listy stromu tepe se otevřely až teprve po deseti dnech a opět se splihle sklonily dolů k zemi. Jen bílá kostra, která z nich vypadla na zem, připomínala příšerné divadlo, jež se zde nedávno odehrálo.


Zdroje obrázků: zde
Zdroj některých informací: zde
Doporučené odkazy: zde a tady
 


Komentáře

1 Keta Keta | Web | 24. června 2010 v 20:19 | Reagovat

Jé, koukám, že tady to žije, omlouvám se, že tak zahálím, nějak si nestíhám udělat čas xD

2 Lai Lai | E-mail | Web | 24. června 2010 v 20:53 | Reagovat

[1]: V pořádku ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
úvodní citát © Hana Říhová | design a ikona stránky © Sinai | předělovače © Skříteček2

_